Vyhoření

Když mi bylo před cca 10 lety diagnostikováno vyhoření, vůbec jsem tomu nerozuměla.
Bylo mi přes 40 let, měla jsem dvě děti a všechny starosti kolem rodiny. Chodila jsem do práce, starala se o dům, domácnost, děti, rodinu, organizovala víkendy a držela pohromadě chod celého života. A brala jsem to jako normu.

Dnes už vidím, že jsem tehdy zcela vyčerpala své zásoby energie. Ale ne jen proto, že jsem se tolik fyzicky otáčela. Mnohem víc mě vyčerpával program, který byl za tím vším.

Podceňovaná holka z dětství si odnesla program, musím všem vyhovět, nesmím se ozvat, aby mě všichni měli rádi. Abych se na každém kroku cítila přijatá, i když to neslo daň v podobě neustálého překračování mých hranic, sama sebou i vnějším světem. Žena, která se potřebuje zavděčit a stále být v tom nejlepší světle. A tak jsem překračovala své hranice. Znovu a znovu. Sama před sebou i před okolním světem. 

Žena, která se potřebuje zavděčit, velmi často netuší, kde končí její síla. Jede dál, i když už dávno nemůže. Usmívá se, i když je uvnitř vyčerpaná. Drží, i když by potřebovala pustit. A říká si, že to ještě zvládne. To byl přesně můj program. Jenže v té době jsem vůbec netušila, že tohle je cesta k vyčerpání. 

Optikou dneška vidím, že když se k tomu přidá tlak na výkon, potřeba pochvaly a touha po přijetí, člověk se může postupně úplně odpojit od sebe. Přestane vnímat, co mu bere energii. Přestane slyšet signály těla. Přestane cítit, co by ho mohlo znovu postavit na vlastní nohy. Já jsem tehdy dlouho nevnímala, že moje energie neodchází jen prací. Odcházela tím, že jsem žila život podle toho, co ode mě čekali druzí. A ne podle toho, co jsem doopravdy potřebovala já. 

A hlavně tomu vůbec nerozuměla. A snažila se dál být ta silná, co všechno vydrží a všechny podrží.

A tak došlo na naprosté vyčerpání. Zastavení se. Změnu. A krok po kroku se učit fungovat jinak.

Ne o tom být pořád lepší, silnější a výkonnější. Ale o tom znovu se k sobě vrátit, začít poslouchat signály svého těla a vnímat své hranice. 

A ve finále si dovolit žít tak, aby život nebyl jen neustálým výkonem, ale i místem, kde můžu konečně dýchat. 

Třeba to teď také někdo potřebuje slyšet, číst. 

A co mi pomohlo? Nasměrovat péči hlavně sobě. I o tom je komplexní program "BUĎ FIT".