U vody

Jak pohled na vodu pomáhá mozku a tlumí stres

Pobyt u moře prospívá zdraví, to věděli už staří Řekové. Dnes je na vzestupu takzvaná blue space therapy: pohled na širokou vodní hladinu prokazatelně uklidňuje psychiku. A funguje to u oceánu stejně jako u českého rybníka.

"Pobyt u moře ve mně vyvolal hluboký pocit klidu a odevzdání. Vnímala jsem jeho obrovskou sílu, kterou není možné ovládnout ani jí vzdorovat – jen se uvolnit a nechat se nést. S tím se uvolnilo i celé moje tělo. 

Co moře umí? Přispívá ke snížení hladiny stresových hormonů, přepíná nervový systém do pocitu bezpečí. Tělo dostává signály, že nemusí zůstávat v módu útěku, útoku ani zamrznutí a že je všechno v pořádku.

Co je to ekoterapie

• Podpůrná metoda uzdravování – ať už těla nebo mysli – spojená s blahodárným vlivem přírody.
• Je postavená přímo na pobytu venku a působení prostředí (les, louka, přírodní voda, široký prostor, hory) i na využití obrazů přírody a symbolů (například strom, vodopád…).

Za velmi prospěšný považujeme také pohyb u vody, ať už je to plavání nebo třeba procházky podél moře. Pohyb sám o sobě je antidepresivní či snižuje hladinu psychického napětí.

Jak moře tlumí stres

Dnešní trend blue space therapy postavený na tom, že pobyt u moře a pohled na něj prospívá lidskému zdraví, má poměrně dlouhou historii. A nejde jen o modrou barvu a jen o moře.

Už v osmdesátých letech minulého století začal americký výzkumník Roger Ulrich zkoumat, jaký vliv má příroda na regeneraci lidského organismu a přišel na zajímavou věc: lidé po operaci se zotavovali mnohem rychleji a lépe, když z okna nemocnice viděli do korun stromů. Potřebovali méně léků na tlumení bolesti a z nemocnice odcházeli dřív než ti, kteří "na přírodu" z okna své postele neviděli. Položil tím základy evidence based přístupu a dokázal, že nejde o žádnou ezoteriku.

Další zásadní poznatek do výzkumu pozitivních účinků pobytu v přírodě na psychické zdraví přinesli manželé Stephen a Rachel Kaplanovi, profesoři psychologie a environmentálních studií na University of Michigan. Právě oni vytvořili takzvanou Attention Restoration Theory (ART) – jednu z nejvlivnějších teorií vysvětlujících, proč pobyt v přírodě obnovuje schopnost soustředění.

Zjednodušeně: Kaplanovi rozlišují mezi dvěma druhy pozornosti - řízenou a automatickou. Zatímco ta řízená, kterou denně používáme hlavně v práci, mysl vyčerpává a vede k únavě a chybovosti, ta, kterou pocítíme v přírodě, u vody nebo v lese přepíná do stavu, který popsali jako "jemnou fascinaci". A v tomhle módu se pozornost obnovuje.

Jak to moře dělá? Ovlivňuje naše smysly – zejména zrak, hmat, čich a sluch.

Vliv první: zrak

Kombinace pláže, slaného vzduchu, slunce i nekonečné hladiny moře, ovlivňuje biochemické pochody v těle i vylučování hormonů, a to všechno má vliv i na nervový systém člověka.

Jde o souběh několika faktorů, které na tělo a mysl působí. Jedním z nich je naše fotocitlivost – oko vnímá vlnovou délku světla víc než samotný obraz. Moře je nenapodobitelné v tom, jaký vliv má už jen na lidské oko a mozek. V kanceláři, v domě nebo ve městě oko neustále ostří na to, co je ve vzdálenosti do dvou metrů, a z evolučního hlediska takový obraz vyhodnocuje, neustále přemýšlí, zda nejde o nebezpečí. Toto vyhodnocování udržuje nervový systém ve střehu. Jenomže u moře oko ostřit nemusí. Kolem dokola v úhlu sto osmdesáti stupňů je velká plocha, horizont, žádné nebezpečí, jen uvolnění a klid, oko se přepne do panoramatického vidění.

Člověk, který hledí na oceán, lépe regeneruje, odpočívá, svaly se uvolní. V tuzemsku tohle umí pohled na horizont z rozhledny – pokud nemáte moře, jeďte na kopec.

Vliv druhý: hmat

Pobyt u moře je spojený také s aktivitami, které si možná ani neuvědomujete, ale přitom působí přirozeně uklidňujícím způsobem. K moři musíte obvykle dojít, po pláži se pohybujete po svých, chodíte, písek nebo oblázky obvykle cítíte bosýma nohama. Už jen to samo o sobě vede k vyplavování hormonů štěstí.

Jen obyčejná chůze po písku spaluje kalorie, každý pohyb musíte vybalancovat, protože nohy se boří, což zapojuje práci desítek svalů. Polosuchý písek, který se chová jako mokrý beton, je taky blahodárný, pruží a je pokaždé trochu "nakřivo" směrem k moři, které ho omývá a zvlhčuje, takže třeba běh nebo chůze po něm výborně vyrovnává tělo ztuhlé ze sezení na kancelářské židli.

A pokud jedete třeba do Chorvatska na oblázkovou pláž, můžete počítat s tím, že kamínky budou vaše chodidla masírovat a stimulovat jejich reflexní body. Terapie, za kterou se přes rok v tuzemsku platí, tady je dostupná v přirozené podobě a zdarma.

Vliv třetí: sluch

Další "léčba" mořem souvisí se zvukem, který vydává. Nejde přitom o bílý šum, ale o takzvaný růžový šum, který evolučně funguje podobně jako šumění lesa nebo praskání ohně. Je uklidňující, lidský mozek ho vyhodnocuje jako stoprocentně bezpečný. Navozuje vlastně stav bdělé meditace. Už jenom poslechem zvuků moře je možné se dostat do hlubokého uvolnění.

Dalším plusem pobytu u moře je zvyšování hodnot vitamínu D. Už během prvních dvaceti minut, kdy je kůže vystavená slunečnímu svitu, se u moře uvolní přes dva tisíce jednotek přirozeného vitamínu D3, což je hladina, kterou tělu dodá jedna lepší tableta denně – a u moře je k dispozici v přirozené formě. Vliv déčka je jasný – zvyšování imunity, regenerace svalů a v neposlední řadě i psychická pohoda a odolnost. Na druhou stranu je ale třeba myslet na ochranu kůže před spálením.

Vliv čtvrtý: čich

A další benefit – mořský vzduch. I biologie mořského vzduchu se radikálně liší od vnitrozemského, městského a indoorového – z tohoto pohledu je město a nevětraný dům vlastně jedovatý. S tím, že něco podobného umí český les, jen na rozdíl od mořského vzduchu nemá salinitu, tedy slanost.

Nejde o žádné ezo, ale opět o čistou vědu: Když se mořské vlny tříští o pobřeží, mechanickým rozpadem kapek vznikají záporné ionty (jde o takzvaný Lenardův efekt) a do vzduchu se uvolňuje jemný mořský aerosol. Záporné ionty pomáhají shlukovat prachové částice a alergeny, které pak rychleji klesají k zemi. Inhalace slaného vzduchu navíc přirozeně zvlhčuje sliznice, čistí dutiny a usnadňuje dýchání astmatikům.

Výzkumy, které by dokládaly vliv slaného vzduchu plného záporných iontů na psychiku, jsou opatrnější a zatím nezní úplně jednoznačně, některé ale naznačují, že mohou zmírňovat zejména sezónní deprese.

Terapie přírodou

Terapií, které jsou postavené na vztahu člověka k přírodě, je mnoho, desítky směrů, které využívají vodu, hlínu, stromy, pohled na rozvlněnou louku, horizont. Od Lesní mysli po japonský směr shinrin yoku. 

"V Japonsku dělali rozhovor s profesorem shinrin yoku Yoshifumi Miyazakim, kterého se ptali, jestli při svém pracovním vytížení v Tokiu má vůbec čas chodit do přírody. Řekl, že ne, ale že má přírodu doma – stará se o bonsaje, přinesl si svým způsobem les domů. I to do jisté míry stačí. U nás to ostatně známe také, lidé, kteří se starají o záplavu pokojových rostlin u sebe v bytě, jsou při téhle činnosti zklidnění a necítí tolik stresu.

Není přitom nutné ani spojovat pobyt venku s odborně vedenou terapií, i když i to je dnes v kurzu: mnoho terapeutů a terapeutek bere své klienty z terapeutické pohovky v místnosti ven, prochází se s nimi, terapie probíhá za chůze, s pohledem před sebe a do zeleně. Záleží na záměru klienta. Pokud řešíte nějakou životní změnu nebo problém, je dobré jít na terapii a klidně s terapeutem vyjít ven do přírody. Pobyt v přírodě ale působí blahodárně i bez samotné terapie. Pokud je vaším záměrem "jen" zklidnění nebo načerpání sil, nepotřebujete terapeuta, příroda se postará.

S tím souzní i psychiatrička Michaela Krtičková. Podle ní podobně jako dovolená u moře může pro mnoho lidí fungovat i pobyt u větších rybníků, přehrad či řek klidně i v Česku. Jde především o to, nakolik nám dané prostředí pomáhá se uvolnit - a někomu stačí i krásné vodní hladiny u nás - a odpadá pak i stres spojený s delším cestováním.

Nemůžete k moři? Pomůže les

Hranice pobytu v lese po dobu dvaceti minut bez telefonu v ruce je pro náš organismus zlomová. Právě tehdy dochází k nejvýraznějším změnám.

Konkrétně k:

• aktivaci parasympatického nervového systému. Tělo přepíná z režimu "bojuj nebo uteč" (sympatikus) do režimu uvolnění, regenerace a trávení (parasympatikus)
• ke snížení krevního tlaku a tepové frekvence (jako přímý důsledek zklidnění nervové soustavy dochází k měřitelnému zpomalení srdečního tepu a stabilizaci krevního tlaku)
• k poklesu stresových hormonů (nejprudší pokles nastává mezi 20. a 30. minutou pobytu v zeleni, kdy hladina kortizolu klesá průměrnou rychlostí až 21,3 % za hodinu)
• k obnově kognitivních funkcí a snížení mentální únavy (tzv. Teorie obnovy pozornosti - mozek si odpočine od "řízené pozornosti", kterou vyžaduje práce, město či obrazovky, a přepne do režimu bezděčného vnímání, což snižuje mentální vyčerpání)
• k nastartování funkce imunitního systému (vdechování terpenů (chemických látek, které vylučují stromy a další rostliny)) stimuluje aktivitu NK buněk, které jsou klíčové pro imunitní funkci těla)