Makedonie a Kosovo

14.07.2026

Ukládám si zde zkušenosti jedné cestovatelky ... 15. – 24. června

Co bylo? Díky poměrně krátkým vzdálenostem, dobré dopravní infrastruktuře a ochotě lidí vzít mě do auta, jsem toho viděla a zažila spoustu. Skopje, Priština, vodopády Mirusha, Gjakova, Peja, Pečky klášter, dvoudenní trek v pohoří Prokletje (Bjeshkët e Nemuna), Dečanský klášter (vrchol byzantského umění), Prizren, dva jednodenní treky v Šar planina, kaňon Matka, Tetovo.

Podrobněji se možná rozepíšu ve fotogaleriích, sem dám jen ty nejužitečnější a nejvýraznější zážitky.

Vodopády Mirusha jsou krásné, u spodního jezera dobře vybavené restauracemi. Ovšem to pravé ořechové stojí trochu námahy, a to vyšplhat po různých stezkách, železech, žebřících až k poslednímu jezírku nahoře. To prostě nelze vynechat.

Plán na trek v Prokletje jsem několikrát změnila. Dopadlo to takto: z Leqinatu k jezerům, přespání u Debani i Malesorit, kde jsou zařízeni pivem, člověka i nakrmí, odradí od další cesty, páč má přijít bouřka a krupobití, spraví mu brýle, provětrají jeho slovní zásobu v albánštině a hlavně donesou láhev s horkou vodou do spacáku, aby dotyčná nezdechla zimou. Trochu oklikou (záměrnou, dle očekávání nádhernou) jsem po červené došla do Milishevc, kde jsem původně měla přespat, pak po neznačené cestě směrem k silnici k Dečanskému klášteru, ale naštěstí mě někde pod vodopády nabralo jediný teréňák, který tudy jel, za což jsem vděčná, protože cesta uzavřená v lese začala být nudná. Dalo to asi 18 km, nastoupáno 1140 výškových, nejvyšší bod 2380 ve sněhu.

Předcházel tomu přejezd do hezké Peje, stručná prohlídka vč kláštera, 2 x stop na průjezd úchvatné soutěsky Rugove do Kuqishte a výjezd s dobrodružnými Frantíky až do Leginatu na oběd a hlavně na start trasy.

Šar planina. Prizren je překvapivě dobrá základna k trekování. V 7.10 odsud jezdí minibus do Prevale, odkud se chodí do hor. Můj první trek byl k pramenům řeky Lumbardhit Prizrenit, která byla hlavním tématem šarplaninského pobytu. Protéká Prizrenem, jsou na ní skvělé rybí restaurace, kde jsem si dala pstruha v ní uloveného a tak. Šla jsem okroužek přes Pavlov kamen (2081) k pramenům a pak podél řeky zpátky do Prevaly. Nabízí se jít delší okruh nebo přímo přechod do Makedonie, ale já byla přemožena krásou kvetoucí krajiny, loudala jsem se, dokonce jsem se na jednom místě zadrhla a četla a tak se stala terčem pokusu o okradení liškou. Kromě těsné blízkosti Prevaly jsem nikoho nepotkala, supr místo na meditace, až na to že mě ta liška vyděsila k smrti. Ležíš si v pohodičce v trávě, batůžek pod hlavou, když ti ho v liduprázdné krajině někdo vyškubne. To fakt nečekáš.

Druhý jednodenní trek byl hřebenovka k vrcholu Ošljak (2212) a na druhou stranu, k vrcholu Maja e Arnenit nad Prevalou.

Dalším nezapomenutelným zážitkem je kaňon Matka, kam se dostaneš městskou dopravou ze Skopje. Teda skoro tam, musíš ještě asi dva kiláčky ujít, pokud nechceš brát předražené taxi. Vlastně první dojem byl značně šílený, zvlášť po vyklidněném pobytu v Kosovu. Dorazila jsem v neděli odpoledne, všude, kam se dá dojet autem a kde jsou restaurace, je přelidněno, předraženo, nesympatično. Ale stačí trochu poodejít a můžeš se ponořit do tiché nádhery, spektakulárních pohledů na řeku, na průzračnou a ledovou vodu, což v tom příšerném vedru bylo požehnání i výzva, páč 8 stupňů je 8 stupňů. Dala jsem výlet lodí k jeskyni Vrelo, ale musím říct, že nesrovnatelně pěknější je procházka podél řeky po druhém břehu. Je to tři kiláky tam a stejnou cestou zpátky, živou duši potkáš jen zřídka a počítej na to hodně času, protože se kocháš, kocháš, kocháš, necháš se obletovat motýly a tam, kde se cesta setká s břehem, se koupeš, eventuelně si vystřelíš z Novozélanďana a pak se škodolibě chechtáš, kdykoliv si na to vzpomeneš.

Takže jo, Kosovo se v mém srdci usadilo hned vedle Albošky a do Severní Makedonie se taky ráda vrátím, klidně hned, ale to nejde, páč mám teď taky nějaké povinnosti a před sebou trek v Orobských Alpách, potažmo (nebo předtažmo?) rychlé aktivování italštiny. Momentálně u nás vládne přepychové léto, práce na zahradách mi jde pomalu, ale to žůžolíno u bazénu s Eva Luna v italštině má taky něco do sebe. Angličtina do srpna počká. 

Skopje

Šup sem krátkým letem přímo z Prahy, rovnou do exotiky. Skopje leží na březích řeky Vardar, míchá se tu historie s moderní architekturou. Dominantou města je Kamenný most spojující starou osmanskou čtvrť (fakt super atmosféra, ale poblíž mešit může být problém získat pivo) s novější částí centra (tam pivo není problém). Skopje je známé množstvím soch a monumentálních staveb.

Priština

Priština na první pohled nepůsobí okázale, dokonce má pověst nejošklivějšího hlavního města, ale překvapí živou atmosférou a množstvím kaváren. Město spojuje osmanské památky s moderní architekturou a připomínkami novodobé historie. Mezi nejznámější místa patří monument NEWBORN, Národní knihovna a katedrála Matky Terezy. A taky socha Billa Clintona, kterého si tady váží, páč jim dost pomohl s osamostatněním. Priština nepatří mezi klasické turistické cíle Balkánu, ale návštěvníky si získává přátelskou atmosférou, nízkými cenami a autentickým charakterem.

Vodopád Mirusha

Vodopády Mirusha patří k nejkrásnějším přírodním místům Kosova. Řeka Mirusha zde vytvořila soustavu kaskád, jezírek a kaňonu s vápencovými skalami. Nejvyšší vodopád měří přibližně 22 metrů a v letních měsících jsou některá jezírka oblíbeným místem ke koupání. Celá oblast je chráněnou přírodní památkou a super trasu a vyhlídky, mix chození, lezení, adrenalinu a kochání.

Gjakova

Gjakova je jedno z nejmalebnějších měst Kosova s bohatou osmanskou historií. Úzké dlážděné uličky lemují tradiční kamenné domy, řemeslné dílny, kavárny a restaurace, které vytvářejí příjemnou atmosféru. Město nabízí autentický pohled na kosovskou historii i každodenní život.

Peja

Peja (Peć) leží na západě Kosova u pohoří Prokletije. Město je známé především pravoslavným patriarchátem Peć, jednou z nejvýznamnějších památek regionu a součástí UNESCO. Nedaleko začíná Rugovská soutěska s dramatickou horskou krajinou a možnostmi turistiky.

Kosovské Prokletje

Plán na trek v Prokletje jsem několikrát změnila. Dopadlo to takto: z Leqinatu k jezerům, přespání u Debani i Malesorit, kde jsou zařízeni pivem, člověka i nakrmí, odradí od další cesty, páč má přijít bouřka a krupobití, spraví mu brýle, provětrají jeho slovní zásobu v albánštině a hlavně donesou láhev s horkou vodou do spacáku, aby dotyčná nezdechla zimou. Trochu oklikou (záměrnou, dle očekávání nádhernou) jsem po červené došla do Milishevc, kde jsem původně měla přespat, pak po neznačené cestě směrem k silnici k Dečanskému klášteru, ale naštěstí mě někde pod vodopády nabralo jediný teréňák, který tudy jel, za což jsem vděčná, protože cesta uzavřená v lese začala být nudná. Dalo to asi 18 km, nastoupáno 1140 výškových, nejvyšší bod 2380 ve sněhu.

Předcházel tomu přejezd do hezké Peje, stručná prohlídka vč kláštera, 2 x stop na průjezd úchvatné soutěsky Rugove do Kuqishte a výjezd s dobrodružnými Frantíky až do Leginatu na oběd a hlavně na start trasy.

Klášter Visoki Dečani

Klášter Visoki Dečani byl postaven ve 14. století srbským králem Stefanem Urošem III. Dečanským. Patří k nejvýznamnějším středověkým památkám Balkánu, je proslulý mimořádně zachovalými freskami a od roku 2004 je zapsán na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Prizren

Prizren je považován za nejkrásnější město Kosova. Leží na březích řeky Bistrice a okouzlí zachovalým historickým centrem s kamenným mostem, mešitami, kostely i úzkými dlážděnými uličkami. Nad městem se tyčí pevnost Kalaja, odkud je nádherný výhled na celé okolí. Díky jedinečné směsi kultur, památek a živé atmosféře patří Prizren k nejnavštěvovanějším místům v zemi, nicméně mě si získal skvělou strategickou polohou, protože je necelou půlhodinku minibusem od Prevaly, odkud jsou nádherné treky do pohoří Šar planina. Stanoviště minibusu není nijak označeno, protože přeci každý ví, že odjíždí od Hasan Marketu, to dá rozum.

Šar planina

Šar planina. Prizren je překvapivě dobrá základna k trekování. V 7.10 odsud jezdí minibus do Prevale, odkud se chodí do hor. Můj první trek byl k pramenům řeky Lumbardhit Prizrenit, která byla hlavním tématem šarplaninského pobytu. Protéká Prizrenem, jsou na ní skvělé rybí restaurace, kde jsem si dala pstruha v ní uloveného a tak. Šla jsem okroužek přes Pavlov kamen (2081) k pramenům a pak podél řeky zpátky do Prevaly. Nabízí se jít delší okruh nebo přímo přechod do Makedonie, ale já byla přemožena krásou kvetoucí krajiny, loudala jsem se, dokonce jsem se na jednom místě zadrhla a četla a tak se stala terčem pokusu o okradení liškou. Kromě těsné blízkosti Prevaly jsem nikoho nepotkala, supr místo na meditace, až na to že mě ta liška vyděsila k smrti. Ležíš si v pohodičce v trávě, batůžek pod hlavou, když ti ho v liduprázdné krajině někdo vyškubne. To fakt nečekáš.


Druhý jednodenní trek byl hřebenovka k vrcholu Ošljak (2212) a na druhou stranu, k vrcholu Maja e Arnenit nad Prevalou.  

Kaňon Matka

Dalším nezapomenutelným zážitkem je kaňon Matka, kam se dostaneš městskou dopravou ze Skopje. Teda skoro tam, musíš ještě asi dva kiláčky ujít, pokud nechceš brát předražené taxi. Vlastně první dojem byl značně šílený, zvlášť po vyklidněném pobytu v Kosovu. Dorazila jsem v neděli odpoledne, všude, kam se dá dojet autem a kde jsou restaurace, je přelidněno, předraženo, nesympatično. Ale stačí trochu poodejít a můžeš se ponořit do tiché nádhery, spektakulárních pohledů na řeku, na průzračnou a ledovou vodu, což v tom příšerném vedru bylo požehnání i výzva, páč 8 stupňů je 8 stupňů. Dala jsem výlet lodí k jeskyni Vrelo, ale musím říct, že nesrovnatelně pěknější je procházka podél řeky po druhém břehu. Je to tři kiláky tam a stejnou cestou zpátky, živou duši potkáš jen zřídka a počítej na to hodně času, protože se kocháš, kocháš, kocháš, necháš se obletovat motýly a tam, kde se cesta setká s břehem, se koupeš, eventuelně si vystřelíš z Novozélanďana a pak se škodolibě chechtáš, kdykoliv si na to vzpomeneš.

Treska

Řeka Treska pramení v pohoří Stogovo, měří 132 km a u Skopje se vlévá do řeky Vardar. Svým tokem vytvořila malebný kaňon Matka, kde má díky horskému původu voda po většinu roku jen kolem 7–10 °C. Poměrně dost času jsem strávila poleháváním a čtením na nejkrásnějším místě široko daleko, přespala jsem tu ve společností světlušek a otužovala se tak dlouho, až mi teplota vody přišla docela v pohodě.
Share