Život bez stresu

Když si vzpomenu na minulost, vybaví se mi stres. Hledám totéž v dnešní době, dnešní každodenní práci, dnešní denní výchově. Stres, v té podobě, jak si na něj pamatuji, už není. Prostě není.

Vidím ho na většině lidí kolem a také vidím pár lidí kolem, kteří to mají stejně. Vypadají jakoby žili v pohodě, i když na ně denně padá jeden úkol za druhým. Jakoby ty úkoly zvládali s lehkostí a samozřejmostí.

"Stres můžeme definovat jako souhrn fyzických a psychických reakcí na nepřijatelný poměr mezi aktuálním zážitkem a vlastními možnostmi skutečnými nebo představovanými osobními zkušenostmi a očekáváními."

Vynecháme stres vyvolaný ohrožením života (napadení, nehoda). Nebo fyzickými vlivy jako je třeba teplota, přetížení těla. Věnujeme se teď chronickému stresu a tzv. distresu - škodlivému stresu. Tedy převážně stavům, kdy se stresujeme prakticky jen psychicky.

S původním významem stresu, který pomáhal přežít, připravil nás na boj nebo útěk, tento chronický stres má společnou reakci těla, nikoli však život ohrožující příčiny. Tento stres má naopak život ohrožující důsledky, jako například infarkt myokardu. Proto má smysl se jím zabývat a ze svého života ho odbourat. Je to možné a dosažitelné.

A nyní zpět k definici. Jak tedy zmenšit onen poměr a udělat jej ve většině případů přijatelným, tedy odbourat stres. Aktuální zážitek je jediná konstanta, kterou prostě nezměníme, je to reálná událost, která se děje tady a teď. Tedy pracovat se dá jen s druhou stranou poměru.

První se zastavím u slova "nepřijatelný", neboť to je relativní pojem. Někdo má své limity výše, někdo níže. Závisí na míře v jaké se stresovému faktoru vystavuje. Profesionální herec se před sálem plným lidí nehroutí a užívá si ho, zatímco "člověk z ulice" by úplně ztuhl.

Práh nepřijatelnosti můžeme tedy posouvat prostě tím, že se stresovému faktoru vědomě vystavíme a ideálně postupně po malých krocích ho zvládáme.

Nejčastěji toto vidíme ve sportu, kdy postupným tréninkem se posouváme dále k vyšším výkonům. Totéž ale mohu dělat v čistě psychické rovině, např. jít si promluvit se svým vedoucím o věcech, které mě trápí, může být poprvé velký stres, po několika letech to může být součást mého života jako třeba ráno vyčistit si zuby.

Reálné osobní zkušenosti a očekávání - reálné znalosti a očekávání. Jsou to znalosti, schopnosti, praxe, kterou mám. Vím jak, mám zkušenosti. Když jdu do známého prostředí, dělat známé věci, je jisté, že úroveň mého stresu bude minimální. Pokud se však chystám z úrovně obyčejného člověka rovnou kandidovat na prezidenta, úroveň mého stresu bude veliká, neboť moje aktuální zkušenosti a praxe je tomu extrémně vzdálená.

Pokud však stanovím svůj cíl těsně za hranou svých aktuálních schopností, projeví se zdravý stres, eustres (pozitivní zátěž), který mi pomůže cíle dosáhnout. Současně to posune moji individuální hranici "nepřijatelnosti".

Domnělá očekávání - domněnky, předsudky - jsou obvykle přesvědčení založená na strachu a nevíře v sebe sama, která s realitou nemají mnoho společného. Jsou to věci, které jsme slyšeli mnohdy v dětství, jako například "tohle nedokážeš", "tohle umí jen lidé nadaní", "na to nemáš geny", apod.

Pokud tedy reálná situace tady a teď atakuje tato přesvědčení, dostáváme se do distresu - nadměrné zátěže.

Uvědom si, kdy se tak stane, pozoruj jaká myšlenka v hlavě v takové situaci přichází, jen ji pozoruj a nevěnuj jí pozornost.

Věnuj pozornost tomu jak překročit aktuální úroveň svých reálných osobních zkušeností a očekávání v této situaci. Třeba jen o malý kousek v souladu s postupem v předchozím odstavci.

Nahradit nezdravá přesvědčení zdravými. Například nezdravá přesvědčení tipu:

nezvládnu to
lidi se mnou a mezi sebou musí být v harmonii,
správně je to právě takto
lidi mě musí poslouchat
lidi mě musí mít rádi
musí tu být sranda a pohoda,

nahradit prospěšnými, například:

dám to
svět mi pomůže
nejsem na to nikdy sám
myslím pozitivně
nemám strach
dávám ostatním lidem prostor, jednají jak nejlépe dovedou
přijímám lidi a svět v něm jaký je
to co chci už vlastně mám

Odpor k tomu co je tady a teď, dělání něčeho, co nedává smysl. Jestliže nemám pozitivní vztah k tomu co právě dělám, vzrůstá stres.

Často se tak děje v práci, chodím-li do práce jen "pro peníze", nevidím-li její smysl. Charakteristický pro tyto stavy je právě ten odpor, který může být vyvolaný i nesouhlasem s okolím, s chováním a činy lidí v okolí. Odpor lze minimalizovat v zásadě třemi způsoby:

Aktivní změna - iniciuji změnu, aktivně se podílím na změně. Například dám výpověď a najdu si smysluplné zaměstnání. Najdu si nové přátele, kteří žijí v souladu s mými hodnotami.
Odstoupení - vyvaruji se kontaktu se stresujícím okolím, např. přestanu jezdit na hory s kamarády, kteří se vzájemně obviňují a napadají, není to v souladu s mými hodnotami.
Přijetí - Přijímám věci jak jsou, i když s nimi nesouhlasím. Uplatňuje se zejména tam, kde nemohu věci změnit nebo jednoduše odstoupit. Např. kontakt s rodiči nebo dětmi, kteří nežijí život v souladu s mými hodnotami. Prosté "ano" bez očekávání změny na druhé straně mnohdy tu změnu na druhé straně spustí.

Být tady a teď

Ve stresové situaci se soustředit na svůj dech. Vnímat a jen pozorovat své myšlenky o té situaci. Pozorovat reakce těla, např. zpocené ruce, bijící srdce.

Dát si odstup od reakce, jen se chvíli pozorovat a jakmile dosáhnu většího klidu, teprve pak reagovat. Reagovat v dané situaci jak nejlépe umím.

Rekapitulace

Zvyšuji práh přijatelnosti, trénuji mysl a tělo přijatelnou dávkou stresu. Pěstuji pocit "je to výzva", časté a vědomé překročení komfortní zóny, podporuji Eustres.
Posiluji své životní zkušenosti a znalosti opět překračováním komfortní zóny. Uvědomuji si co je realita a co nereálná očekávání. Nevěnuji pozornost nereálným očekáváním a domněnkám.
Vybírám si vědomě jen ty aktivity, které dávají smysl. Dělám práci, která má smysl. Odbourávám činnosti, myšlenky a aktivity, které nemají pro mě smysl.
Přijímám vše co se nedá změnit buď dlouhodobě nebo krátkodobě. Dlouhodobě aktivně měním své zvyky.
Pojímám vědomě jen prospěšná přesvědčení, jsem dobrý takový jaký/á jsem, to dám, zvládnu to
Tady a teď prodýchám a teprve po uklidnění reaguji, vždy reaguji jak nejlépe umím bez pozdějších výčitek.