Ženy po padesátce

"Dovoluji si sdílet, neboť s tímto textem souzním. Opravdu nejsme stroje a nemůžeme jet dlouhodobě v takovém šíleném tempu, které nám dnešní svět předhazuje. Je třeba naopak zpomalit."

Ženy po padesátce nejsou líné. Ne, nejsme líné.
Jsme vyčerpané systémem, který nedává smysl. 

Opravdu dává smysl, abychom po padesátce pracovali stejně tvrdě jako ve třiceti?
Abychom tlačili své tělo až do sedmdesáti let, když už teď cítíme únavu, bolest zad, kloubů nebo ztrátu energie?
Realita je taková, že po osmihodinové práci už často nemáme sílu ani na to nejzákladnější, jako uvařit si doma jídlo, uklidit, věnovat se partnerovi, jít se projít, nebo se vědomě postarat o své tělo.

A do toho přichází další životní etapa, začínáme se starat o své rodiče.
Dáváme energii všem kolem a na sebe už nezbývá skoro nic.

A pak se divíme, že jsme unavení, podráždění, nemocní a z rakoviny se stala epidemie.

Upřímně? Podle mě je tenhle systém nesmyslný a dlouhodobě neudržitelný.

Co když je to celé nastavené špatně?
Co když právě po padesátce přichází období, kdy bychom měli zpomalit a začít konečně vědomě o sebe pečovat, dovolit si zpomalit?

Nejsme stroje, jsme lidé s tělem které věkem ztrácí sílu, energii a odolnost.
Ale stále jsou centra, kde se třeba cvičí jóga a daří se nám tam aspoň na chvíli zpomalit, věnovat se vědomě sobě, svému tělu, svému dechu.
Místa, kde se učíme, jak rozhýbat tělo bez bolesti, jak dýchat, jak jíst, jak znovu cítit sílu ve svých svalech i klid v hlavě. Místa, kde péče o zdraví není luxus, ale přirozená součást každého dne.

Tyto místa najdeme také kdekoliv v přírodě. Stačí jen vyrazit a jít. Ne rychle, ne za cílem, ale vědomě. Vědomě pozorovat přírodu a krajinu kolem sebe, navnímat svůj dech, pohyb, energii.

Jak se v tom cítíme? Je nám lépe? Jaké tempo nám vyhovuje tento den?

S tím vším si jde hrát a přizpůsobit vlastním potřebám, aby nám bylo zase dobře.

Jak to cítíš ty?
Měli by lidé po padesátce pracovat méně a víc pečovat o své zdraví?